SVÁTOST KŘTU DĚTÍ NEBO DOSPĚLÝCH
Před křtem kontaktujte duchovního správce farnosti osobně v úředních hodinách nebo i jindy podle telefonické domluvy, či emailu (viz. rubrika Kontakt).
Přineste s sebou:
- rodný list dítěte
- oddací list rodičů
(pokud rodiče neuzavřeli církevní sňatek, nebo sňatek vůbec, tak to není překážka ke křtu)
- potvrzení o křtu alespoň jednoho z rodičů
- potvrzení o křtu a biřmování kmotra
(také pro nedostupnost biřmovaného kmotra lze mu udělit dispenz)
Před křtem prvního dítěte bývá příprava v počtu čtyř setkání:
1. setkání: téma víra (co jako křesťané věříme a komu)
2. setkání: téma desatero (jak podle víry žijeme)
3. setkání: téma o svátostech (jak víru slavíme a jak ji posilujeme)
4. setkání: v kostele se probere obřad samotného křtu
Při křtu dalšího dítěte již není nutné absolvovat další přípravu. Udělá se jenom zápis a případně rozebere pokrok v duchovním životě.
Z rozhodnutí faráře a farní pastorační rady (20.5.2015) křest v jiné farnosti pro naše farníky není podporován z důvodů začlenění dané rodiny do místního křesťanského společenství a z důvodů lepších možností předávání víry dětem na území, kde mají trvalé bydliště. Po dohodě s panem farářem ve farnosti Dub nad Moravou (18.6.2015) nebude ani tam bez vážných důvodů povolen křest našich farníků a budou odesláni zpět do vlastní farnosti. Křest mimo vlastní farnost je však i nadále možný ovšem pouze z vážných důvodů.
Nauka o křtu
Křest, toto slovo znamená ponoření (z řečtiny: baptizein) a míní se tím ponoření do vody. Je to viditelné konání toho, co se s člověkem ve shodě s jeho vůlí děje duchovně, vnitřně. Křest je obřad ve kterém se člověk poprvé, a od té chvíle napořád, sjednocuje s Ježíšem Kristem. Skrze tento obřad ten, kdo je křtěn, přijímá Kristovu smrt na kříži, která ho osvobozuje z moci hříchu, očišťuje od všech osobních hříchů a umožňuje mu spolu s Kristem vstát z mrtvých k životu, který nekončí. Tento obřad se také nazývá koupelí znovuzrození a obnovení Duchem svatým (Tit 3,5), protože vyjadřuje a uskutečňuje zrození z Ducha, bez něhož nikdo nemůže vejít do Božího království (srov. Jan 3,5).
Čerpáno z Katechismu katolické církve, oficiálního dokumentu nauky všeobecné církve, kde různá vyjádření jsou lepší orientaci očíslována, zkratka KKC. Dále z Youcatu, Katechismu katolické církve pro mladé, zkratka Youc a z Kompendia katechismu katolické církve, shrnutí učení katechismu, zkratka Kompendium KKC.
V textu jsou také biblické citace nebo jejich parafráze, označeny v závorce zkratkami biblických knih, za nimiž je číslo kapitoly dané biblické knihy a za ní číslo verše této kapitoly, pro snazší orientaci v Bibli.
Církev uděluje svatý křest ode dne letnic (den seslání Ducha svatého na apoštoly po Ježíšově vzkříšení a nanebevstoupení). Apoštol Petr v tento den poprvé vystoupil a spolu s apoštoly začal poprvé veřejně kázat. Říkal: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého" (Sk 2,38). Křest je vždy spojen s vírou: "Uvěř v Pána Ježíše a dojdeš spásy ty i celý tvůj dům" (Sk 16,31). Tak učil svatý Pavel ve Filipech (KKC 1226).
Křest se uděluje trojím ponořením do křestní vody, nebo se křtěnci může lít třikrát voda na hlavu a přitom se pronáší slova: "(N - jméno křtěnce), já tě křtím ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého" (KKC 1239). Voda je symbolem života, smrti a očištění.
Podmínky křtu
Křest může přijmout každý člověk, dosud nepokřtěný. Jediným předpokladem křtu je víra, která při křtu musí být veřejně vyznána. Dospělý člověk, který touží přijmout křest prochází před křtem obdobím takzvaného katechumenátu. V tomto období je postupně uváděn čekatel křtu do víry a do křesťanského života skrze vyučování, cvičení se v životě podle evangelia a posvátnými obřady tohoto období (doba katechumenátu závisí na osobní připravenosti žadatele křtu, minimálně jeden rok). Katechumeni jsou už v tomto období spojeni s církví, která je zahrnuje svou láskou a péčí jako své. Dospělí katechumeni přijímají se svátostí křtu také svátost biřmování a eucharistii (Srov. KKC 1247 a následující).
Zvyk křtít děti je tradice církve od počátku, dosvědčená různými historickými dokumenty, ty nejstarší pocházejí ze 2. století. Církev křtí proto malé děti, protože se všichni lidé rodí s padlou lidskou přirozeností, poskvrněnou prvotním hříchem. I ony mají zapotřebí, aby byly osvobozeny z moci zlého a přeneseny do království svobody Božích dětí (Srov. KKC 1250 a další). Křest dětí předpokládá, že křesťanští rodiče budou křtěnce uvádět do víry a do křesťanského života (Youc 197). Křesťanská výchova, která dětem právem náleží, má především směřovat k tomu, aby děti postupně poznaly učení Krista a životem dovršovaly víru, ve které byly pokřtěny. Před udělením křtu mnoho záleží na tom, aby se rodiče vědomě připravovali na udělení této svátosti, vedeni vlastní vírou i s pomocí svých přátel. K tomu používají vhodných prostředků jako jsou knihy, katechismy. Také farář se má snažit tyto rodiče navštěvovat, aby je vhodným poučením i společnou modlitbou připravil k slavnosti křtu. Po křtu jsou rodiče vázáni k úkolu, který přijali, přivádět dítě k poznání Boha. Mají dítě připravovat k biřmování a přijímání (Srov. Křestní obřady, Křest malých dětí, 1 a následující).
Čerpáno z knihy Křestní obřady, část Uvedení do křesťanského života a část Křest malých dětí, také zde jsou obecné normy obřadu pod různými čísly.
Kmotra si vybere sám katechumen nebo rodiče malého dítěte. Má žít z víry a mít takové vlastnosti, aby mohl splnit své poslání. Zastupuje církev jako matku a má pomáhat rodičům, aby dítě dospělo k vyznání víry slovem i životem. Má mít minimálně 16 let, má být plně uveden do života podle víry svátostmi křtu, biřmování a eucharistie. Nemá to být otec, nebo matka dítěte. má být katolíkem, kterému nebylo právně zakázáno být kmotrem. Člen jiného nekatolického křesťanského společenství, je-li pokřtěný a věří v Krista může být přibrán na přání rodičů spolu s katolickým kmotrem jako svědek křtu (Srov. Křestní obřady, Uvedení do křesťanského života, 9 a následující).
Požadavky církve pro křest dítěte, podle církevního práva:
Čerpáno z knihy Kodex kanonického práva, knihy vyjádřených práv, povinností a dalších právních směrnic v církvi, kde jednotlivé zákony - kánony mají svá čísla a dělení kánonu je vyjádřeno paragrafy.
Kán. 868: § 1: K dovolenému udělení křtu dítěte se žádá:
- Souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich či souhlas těch, kdo rodiče před zákonem zastupují.
- Odůvodněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; není-li tu naprosto takové naděje, nechť se křest odloží ve shodě s předpisy partikulárního práva a rodičům se sdělí důvod odkladu.
Kán. 874: § 1: Za kmotra může být připuštěn ten, kdo:
- Je označen křtěncem nebo jeho rodiči či zástupci rodičů, nebo když tito nejsou, je označen farářem nebo udělovatelem křtu; splňuje požadavky stanovené pro kmotra a má úmysl tento úkol zastávat.
- Dovršil-li 16 let věku, jestliže nestanovil diecézní biskup jinou věkovou hranici či farář nebo udělovatel křtu jsou mínění, že se ze spravedlivé příčiny má učinit výjimka.
- Je katolíkem, biřmovaným, přijal již Nejsvětější eucharistii a také vede život v souladu s vírou a službou, kterou přijímá.
- Není postižen žádným uloženým nebo vyhlášeným kanonickým trestem.
- Není otcem ani matkou křtěného.
§ 2: Pokřtěný, který patří k nekatolické církevní společnosti, ať je přijat jen společně s katolickým kmotrem, a to jenom jako svědek křtu.
O křtu na stránkách: https://www.liturgie.cz/krest/
Zaséváme Boží království nebo jen zvyk chodit do kostela? (11. ne. v mezidobí)