DUCHOVNÍ SPRÁVCI V TROUBKÁCH
"Posloupnost duchovních správců" (Reihenfolge des Seelsorger - začal psát P. Theodor Mayer v 19. stol.)
1. P. Antonín Ros (Ross) (1767-1768)
2. P. Fabián Vašina (Wašina) (1768-1772)
3. P. Jan Smíšek (1772-1775)
4. P. Ignaz Vítěz (Wities) (1775-1781)
5. P. Martin Slatinský (1781-1793)
Za něho se r. 1784 Troubky staly samostatnou lokální kaplankou. Ondřej Slatinský, bratr zemřelého, žil u svého bratra, který prý byl dlouho vážně nemocen, od roku 1783 jako výpomocný kněz. Proto musely být zaplaceny Martinu Slatinskému plně roky duchovní správy až do roku 1793.
6. P. Sebastian Westinger (1793-1799)
7. P. Josef Hlávka (Hlawka) (1799-1801)
8. P. Josef Veith (1801-1805)
9. P. Laurenz Gintar (1805-1824)
10. P. Johann Harnreich (1824-1832)
Za něho zasáhla Troubky v roce 1830 epidemie cholery, která se zvláště silně opakovala v roce 1836.
11. P. Josef Zapletal (1832-1841)
12. P. Josef Stoklasa (1842-1842)
13. P. František Přehnil (1842-1848)
Za něho byly v Troubkách postaveny hospodářské budovy a obstarán nový hlavní oltář, kazatelna a křtitelnice.
14. P. Ludvík Svoboda (1848-1859)
Za něho byly nově postaveny kříže na hřbitově a u Henčlova.
15. P. Theodor Mayer (1859-1877)
Zorganizoval přestavbu kostela i fary do dnešní podoby, zanechal poměrně podrobný popis své činnosti v Troubkách a z tehdejšího archivu vybral informace pro historika a topografa Gregora Wolnyho, jehož "Kirchliche Topographie von Mähren" je dnes jedním ze základních pramenů pro studium dějin farnosti:
"Za mne, kterýž jsem sepsal tento protokol, byla budova lokalie zcela znovu postavena, mnoho věcí pro kostel (protože tento skoro nic řádného neměl) s pomocí farníků opatřeno, jako: větší počet mešních rouch, palium pro ciboř, nebesa, obraz sv. Aloisia, kalich z čistého stříbra, stříbrná monstrance, stříbrné ciborium; alpaková kostelní lampa a věřil jsem vytrvale a důvěřoval, že s Boží pomocí by mohl být zdejší malý kostel ke cti Boží zvětšen... Toto zvětšení se vskutku stalo. 2. srpna 1870 byly staré zdi zcela strženy a 27. března 1871 začala stavba zcela nového kostela, který 7. července 1872 Nejdůstojnější pán kníže arcibiskup Olomoucký Friedrich lantkrabě z Fürstenbergu konsekroval. Přičiněním lokalistovým přišly do kostela v roce 1873 nové varhany a v roce 1874 osmnáct nových lavic ..."
16. P. Johann Oppetz (1877-1892)
Za něho byla celá budova lokalie opět zrenovována, vymalována, sklep vycementován, celý kostel zvenčí obložen slezským mramorem ze Supíkovic, a 3 podstavce oltářů okrášleny umělým mramorem. Zařídil v adventu roku 1879 lidové misie, v roce 1880 v tom čase zde panovala epidemie. 4., 5. a 6. července 1884 slavil s oněmi kněžími triduum na památku 100. výročí samostatné duchovní správy v Troubkách.
17. P. Josef Pšenčík (1892-1893)
18. P. Josef Habiger (1893-1909)
R. 1897 byl hlavní oltář prohlášen za "altare privilegiatum".
19. P. Rudolf Schenk (1909-1909)
Byl malíř samouk, za svého pobytu v Troubkách vymaloval Omladinám v celém okolí spolková jeviště a zvláště rád maloval krajinky a zátiší.
20. P. Jan Rosa (1909-1911)
21. P. Antonín Pleva (1912-1934)foto zde
P. Jan Horák
od 1. ledna 1929 do 1. července 1929 byl zde pro churavost faráře výpomocným kaplanem
P. František Křeháček
od 1. října 1929 do 30. června 1933 vypomáhal pro nemoc faráře. Založil v Troubkách
družstvo pro stavbu Lidového domu
P. Václav Pešat
vypomáhal od 30. listopadu 1933 do 1. prosince 1934
22. P. Jindřich Deneš (od 1. srpna do 21. října 1934)
Po odchodu faráře Plevy byl správou farnosti pověřen jako administrátor.
23. P. Valentin Nepustil (od 28. října 1934 - do ledna 1953)
Arcibiskupský rada. Narodil se 28. února 1875 v Březové u Nákla, ordinován byl 5. července 1898 v Olomouci.
Za jeho správy byla roce 1934 v Henčlově na návsi dokončena nová obecní kaple sv. Martina. K péči o kapli a zabezpečení bohoslužeb v ní se zavázala "Svatomartinská jednota". Z jejich příspěvků byla kaple vybavena oltářem, lavicemi a ostatními potřebami.
V roce 1936-37 provedl velké opravy farního kostela. Chatrný strop byl nahrazen novým kasetovým ze železobetonu, byla obnovena křížová cesta, stará okna byla nahrazena sklomalbou podle Mikoláše Alše. Zvenčí byl kostel opatřen brisolitovou omítkou, byla zbudována nová střecha na kostele a farní budova byla rovněž důkladně opravena. Nechal za války, ač to nebylo Němci dovoleno, zbudovat nový Boží hrob a pořídil nová paramenta.
Založil také v roce 1940 farní Charitu jako pobočka Arcidiecésní Charity v Olomouci. Spolek byl založen za účelem podpory chudých a potřebných. Mimo jiné se po charita zapojila do potravinové pomoci - pro Čs. Červený kříž v Přerově byly získány čtyři povozy potravin, byla zorganizována sbírka potravin pro podporu zásobování kněžského semináře v Olomouci, vánoční nadílky pro děti z chudých rodin apod. V březnu 1948 dal ONV v Přerově návrh na vymazání Farních Charit ze spolkového katastru a v roce 1951 byly definitivně zrušeny.
Byl svědkem odebrání zvonů podle vládního nařízení z 27. března 1942 k válečným účelům (tři bronzové zvony farního kostela v Troubkách: Markéta, Cyril a Metoděj), 28. března 1942 zvon Martin z kaple v Henčlově.
Dne 17. prosince 1944 krátce před byl v leteckém souboji zasažen jeden americký letoun "Liberator 24", došlo k výbuchu a bombardér shořel. Z posádky čítající 10 mužů 6 zahynulo a jen 4 se zachránili padáky. Dva ze zachránivších se mužů byli četnictvem z Troubek zajati a přivedeni na stanici, kde se jich ujal P. Nepustil. Ostatky sestřelených přivezli němečtí vojáci a po dlouhém vyjednávání pan farář dosáhl, že mrtví mohli být pohřbeni na hřbitově v Troubkách. Po dlouhém vyjednávání byl povolen pohřeb, ale nikdo kromě nosičů a kněze nesměl se pohřbu zúčastnit ani pootevřít dvéře. Ihned po válce v květnu 1945 dal farář Valentin Nepustil svým nákladem hrob padlých co nejpečlivěji upravit a květinami ozdobit a hned první neděli svobody ohlásil kostelní sbírku na postavení pomníku padlým hrdinům Americkým. Dne 31. srpna 1947 byly posvěceny nové zvony sv. František, sv. Markéta a sv. Martin.
Za jeho působení se také konaly Svaté misie v r. 1950. Během misií 26. února 1950 shodila větrná smršť kříž s věže kostela i s bání. S pomocí farníků byla poškozená konstrukce do 21. března 1950 opravena.
Farář Nepustil odešel v lednu 1953 na odpočinek do Lobodic, o rok později se přestěhoval do Nákla, kde zemřel 30. května 1958 a byl tam pochován.
24. P. Ladislav Staněk (od 1. ledna 1953 do 31. května 1954)
Citovský farář převzal troubeckou farnost jako administrátor excurendo.
25. P. František Švehlák ( od 1. června 1954 do 9. května 1984)
Narodil se 21. července 1916 ve Vrběticích (okr. Zlín). Studoval na státním reálném gymnasiu v Pančevu (Jugoslávie), potom vstoupil do semináře, vysvěcen byl 5. července 1940 v Olomouci. 1. srpna 1940 - 31. srpna 1943 byl kooperátorem v Brumově, pak od 1. září 1943 do 30. září 1946 kooperátorem v Dřevohosticích. Od 1. října 1946 do 30. listopadu 1951 byl expositou v Mírově a excurendo administrátorem Studené Loučky. Dne 1. prosince 1951 nastoupil vojenskou presenční službu a po ní byl k 1. červnu 1954 jmenován administrátorem v Troubkách, excurendo administrátorem v Lobodicích. Od 1. ledna 1963 se stal přerovským místoděkanem, téhož roku byl jmenován konsistorním radou. Titulárním farářem se stal v roce 1973. Zemřel 9. května 1984, 16. května 1984 jej v Troubkách pochoval biskup Josef Vrana za účasti 100 kněží.
Byl to praktický člověk a všestranně podnikavý. Na kostele dal udělat novou věž z hliníkového plechu, získal pro kostel nové moderní lavice. Pomáhal prakticky i radou ve prospěch výstavby obce, zejména dnešního obecního úřadu. Na jeho novostavbu sháněl stavební materiál, čímž mnohé až udivil, kde všude měl osobní kontakty, a obstaral, co bylo potřebné. Byl tu plných 30 roků a podařilo se mu zachovat v obci katolickou tradici.
26. P. Jan Placid Pekárek OFM (29. července 1984 - 1. července 1994)
Narodil se 19. srpna 1928 v Kroměříži, v roce 1945 vstoupil do řádu svatého Františka. Teologii začal studovat v Praze na Karlově univerzitě, po necelých třech letech po zrušení řádů státem 13. dubna 1950 byl s ostatními řeholníky internován v Bohosudově, od 1. října 1950 nastoupil na vojnu k PTP, ale pro tupozrakost byl propuštěn a musel nastoupit jako dělník v Pilaně Hulín. V podniku pracoval až do 15. února 1967, na přímluvu biskupa Františka Tomáška směl pokračovat od 18. února 1967 v teologickém studiu v Litoměřicích. Vysvěcen byl 5. července 1969 v Brně. Dne 1. srpna 1969 se stal kooperátorem v Uherském Hradišti, v roce 1974 byl přeložen do Uherského Ostrohu a odtud 29. července 1984 jako farář do Troubek. Od 1.8.1985 také excurendo Lobodice. K 1. červenci 1994 odešel do Brna do kláštera.
27. P. Mgr. Jerzy Walczak (1. července 1994 - 1. července 2001)
Jeden z polských kněží, vyslaných na pomoc do "misijních území" České republiky. Narodil se 21. března 1964 v Nyse v Polsku. Po základní škole nastoupil na střední lesnickou školu v Tulowicach. V průběhu studií přestoupil na střední zahradnickou školu, kterou zakončil maturitou. Rok po studiích pracoval v zemědělství, než nastoupil základní vojenskou službu. V jejím průběhu absolvoval kurs pro učitele a po jejím ukončení se stal učitelem tělesné výchovy a přemýšlel, jak realizovat žádost o přijetí do semináře v Nyse. Byl přijat a po čtyřech letech filozoficko-teologických studií přešel na žádost arcibiskupa Vaňáka do Olomouce, kde teologická studia dokončil. Dne 1.7.1992 nastoupil jako pastorační asistent do farnosti Bánov, dne 29.8.1992 byl vysvěcen na jáhna. Po roce jáhenské praxe, rovněž v Bánově, byl 19. června 1993 v Olomouci vysvěcen na kněze. Po svěcení byl kaplanem ve farnosti Bílovice u Uherského Hradiště. Odtud byl jmenován od 1. července 1994 farářem v Troubkách. Po smrti tovačovského faráře P. Josefa Macka se stal od 1. 2.1995 také administrátorem v Tovačově a 15. 10. 1998 byl jmenován místoděkanem děkanátu Přerov. K 1. červenci 2001 byl jmenován farářem opět ve farnosti Bílovice.
Za jeho působení byla opravena fara a po povodních roku 1997 začal s opravou kostela.
Jáhen Miroslav Bachan
Narodil se 27. července 1968 v Uherském Hradišti. Jáhenské svěcení přijal 29. října 1994 v Blatnici. Jako jáhen působil v Rožnově pod Radhoštěm, Troubkách a v Uherském Hradišti. Na kněze byl vysvěcen dne 28. 6. 2000 v Uherském Hradišti. Zemřel po dlouhé nemoci 11. června 2005. Pohřben je v Ostrožské Lhotě.
28. P. Oldřich Ulman (1. července 2001 - 6. července 2006)
Troubecký farář a současně přerovský děkan. Narodil se 13. května 1951 v Uherském Hradišti, vysvěcen byl 22. června 1974 v Olomouci. Jako kaplan působil v letech 1974-79 v Opavě u Panny Marie, v letech 1979-85 v Moravské Třebové, od roku 1985 v Šumperku, současně byl excurrendo administrátorem v Novém Malíně a v Rejcharticích. V roce 1986 se stal farářem v Těšeticích u Olomouce a současně excurendo administrátorem v Drahanovicích, Slatinicích, a Hněvotíně. Od roku 1998 byl farářem a děkanem ve Vsetíně, současně se také stal ředitelem Vzdělávacího katedrálního střediska liturgické hudby a zpěvu. Ze zdravotních důvodů (po těžkém infarktu) požádal o přeložení a k 1.7.2001 byl ustanoven do Troubek a excurendo do Bochoře.
Dne 6.7.2006 ráno na faře v Troubkách náhle zemřel ve věku 55 let. Poslední rozloučení s ním se konalo 13.7.2006 dopoledne ve farním kostele sv. Markéty, kázal a mši sv. sloužil za přítomnosti skoro 100 kněží generální vikář Mons. Milan Kouba. Pohřební obřady vykonal odpoledne otec biskup Josef Hrdlička v Uherském Hradišti-Mařaticích, kde byl P. Ulman pochován do rodinného hrobu.
Za jeho působnosti byla započata náročná oprava varhan a z velké části vykonána.
P. Mgr. Ruslan Kuzmenko (1. listopadu 2002 - 1.července 2003 kaplanem v Troubkách)
Narodil se 27. listopadu 1974 ve Vologdě (dnešní Ruská federace), v letech 1992-96 studoval na Sankt-Petěrburgskoj Duchovnoj Akademiji i Seminariji. V teologických studiích pokračoval na CMTF v Olomouci (1996-2000). Jáhenský rok 2000-2001 strávil v Nivnici, na kněze byl v Olomouci vysvěcen dne 30. června 2001. Měl nastoupit jako kaplan v Kaliningradě (Ruská federace), což se pro nehodu nestalo a tak zůstal v ČR a k 7. květnu 2002 byl jmenován kaplanem v Přerově. Potom odešel na kaplanské místo do Valašského Meziříčí a odtud jako administrátor Žeravic u Kyjova.
29. P. Mgr. Slawomir Sulowski (od 6. července 2006 - do 1. září 2006)
Dočasný administrátor do nástupu nového faráře.
30. P. ThLic. Radek Sedlák, PhD. (od 1. září 2006-dosud)
Narodil se dne 12.12.1975 ve Svitavách. Po absolvování střední průmyslové školy železniční v České Třebové (obor elektrická trakce) a nástavbě na podnikatelské škole v Moravské Třebové absolvoval základní vojenskou službu na letištích v Mošnově a v Pardubicích. Aby získal peníze na další studium, pracoval dva roky u americké firmy Westvaco ve Svitavách. V roce 1997 nastoupil do Teologického konviktu v Litoměřicích a po té na Teologickou fakultu do Olomouce. Dne 21. 6. 2003 byl v Olomouci vysvěcen na jáhna a nastoupil do Otrokovic. Dne 26. 6. 2004 byl v Olomouci vysvěcen na kněze a jako kaplan působil v Bílovicích u Uherského Hradiště. První samostatnou farností jsou právě Troubky, excurendo Bochoř a Kyselovice. Obou excurend se pro nemoc vzdává ke konci roku 2008. Ve farnosti působí dodnes.
Za jeho působení se dokončila oprava varhan, do kostela byly pořízena nová paramenta, na farní zahradě byla postavena nová budova sloužící jako víceúčelové zařízení: garáž, sklad, dílna, toaleta pro návštěvníky bohoslužeb a učebna v podkroví s kapacitou 30 osob. Vedle fary byla zbudován přístřešek pro farní setkávání o kapacitě 40 lidí a dětské hřiště na farní zahradě, které byla znovu srovnána a oseta nově trávníkem. Farnost má také nyní své internetové stránky.
Byl opraven kostel a to nejprve vnější úpravou, jako bylo pořízení nové elektro instalace, zabezpečovacího zařízení kostela umožňujícího otevření chrámových prostor k modlitbě každého, kdo jde kolem a chce usednout do lavic. Následně byl chrám znovu vymalován, byl pořízen chybějící kamenný oltář, ambon, křtitelnice a podstavec pro svatostánek, vše z dvou druhů mramoru. Byly pořízeny nové lavice, jednotné podstavce pro sochy z dubového masivu. Vnější opravy kostela zahrnují celkovou výměnu všech trámů jak ve velké věži, tak střechy kostela a také sanktusové věžičky chrámu. Byla pořízena nová krytina věže, chrámové střechy a sanktusníku. Kostel je od svého obvodového zdiva novostavbou, která převyšuje tu stávající o metr, takže dostal nový a důstojnější tvar. Šedé břízolitové omítky kostela byly přetaženy štukovou omítkou. Byly zrestaurovány chrámová vrata a boční vchody do kostela, zcela vyměněny okenice ke zvonům za nové dubové, kamenné prvky na chrámu, které byly po povodni roku 1997 vyňaty, a které stávaly z umělého mramoru, byly zatím na celém průčelí kostela nahrazeny pískovcovými obklady nového soklu chrámu.