Kněží a řeholníci z farnosti Troubky, obec Troubky

a) diecézní kněží

P. Fabián Gregárek
(kněz olomoucké arcidiecéze)

* 15. února 1861 v Troubkách
vysvěcen na kněze 7. července 1885
+ 25. ledna 1955 v Ostravě
Fabián Gregárek se narodil 15. února 1861 v Troubkách v rolnické rodině. Otec Jiří Gregárek (*1838), matka Františka (*1839), rozená Smolková, oba pocházeli z Troubek. Fabián vyrůstal v rodině s dalšími dvěma sourozenci, Johanou (*1863) a Antonínem (*1865).
Po maturitě na přerovském reálném gymnáziu v roce 1881 absolvoval teologickou fakultu v Olomouci, kde byl dne 7. července roku 1885 vysvěcen na kněze. Nejprve působil jako kaplan ve farnosti Vyškov a od r. 1893 byl farářem v duchovní správě ve Staré Bělé u Ostravy.
Podle obecní a farní kroniky Staré Bělé byl Otec Gregárek pokrokovým knězem. Jako první vlastnil oficiální řidičský průkaz v Ostravě a byl prvním majitelem automobilu značky Klement a Laurin ve Staré Bělé (1907). V roce 1911 nechal do obce zavést telefon, vodovod i elektrický proud. Od r.1925 poslouchal vlastní radiopřijímač, opět první v obci.
Dále se v historie obce otec Fabián proslavil tím, že upozornil na kvalitní vodu v oblasti Palesek v souvislosti s hledáním vhodných pramenů pitné vody pro Vítkovice. Jubilejní vodárna císaře Františka Josefa byla slavnostně uvedena do provozu dne 4. října 1900.
Počátkem dvacátého století dokonce pojmenovával P. Fabián Gregárek i starobělské cesty a ulice. A dnes jedna z ulic Ostravy-Staré Bělé nese jméno našeho rodáka "Gregárkova ulice".
Získal titul čestného kanovníka a arcibiskupského rady.
Zemřel 25. ledna 1955 v Ostravě. Od roku 1948 do své smrti byl nejstarším vysvěceným knězem v Olomoucké arcidiecézi.

P. Bedřich Kaláb
(diecézní, později vojenský kaplan)
* 24. dubna 1863 v Troubkách
vysvěcen na kněze 1888 v Olomouci
* 9. února 1925 v Praze
Narodil se v Troubkách čp. 28. Syn Františka a Anny Kalábových. Maturoval na přerovském gymnasiu v roce 1882. V roce 1896 byl kaplanem v Bouzově, v r. 1897 v Raškově, od června 1897 do července 1898 kaplanem ve Strání. Krátkou dobu působil ve farnosti Troubky, později jako c. k. vojenský kurát v Krakově a také v Praze na Královských Vinohradech. Zemřel 9. února 1925 v Praze jako vojenský kurát ve výslužbě.

P. Josef Macourek
(diecézní kněz)
* 5. října 1867 v Troubkách
vysvěcen na kněze 1892
+ 1938
Syn Melichara a Františky Macourkových žijících v Troubkách čp. 117. V letech 1881-1888 studoval na přerovském reálném gymnáziu, kde dne 27. června 1888 složil maturitní zkoušku.
V roce 1930 působil jako farář v Creightonu v Nebrasce, později v Revanně, Nebraska, USA.
V roce 1938 daroval troubecké škole vzácnou sbírku indiánských starožitností a sbírku starých papírových peněz různých států, která došla 15. června 1938. Indiánské starožitnosti posbírané za svého pobytu v Nebrasce daroval na památku svému rodišti spolu s fotografiemi a knihami. Sbírka byla bohužel v 50-tých letech zrušena a zachovaly se pouze sbírkové předměty, předané Náprstkovu muzeu v Praze.

P. Jan Raška
(kněz olomoucké arcidiecéze)

* 30 . listopadu 1921 v Troubkách
+ 22 . srpna 1992
pohřben do rodinného hrobu v Troubkách
Otec Jan se narodil jako druhý syn manželům Josefě a Theodoru Raškovým. Základní školu absolvoval v Troubkách. Středoškolské vzdělání získal při studiu na velehradském jezuitském gymnáziu. Po maturitě vstoupil do kněžského semináře v Olomouci a vysokoškolská studia absolvoval na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci.
Za druhé světové války studia musel přerušit, protože i jako mnozí jiní studenti byl totálně nasazen na nucené práce v Rakousku. Po válce dostudoval teologickou fakultu a na svátek sv. Petra a Pavla, tedy dne 29. června 1948 byl vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou slavnostně odsloužil dne 11. července 1948 v Troubkách. Primičním kazatelem byl jeho bratranec, řádový jezuitský kněz, P. Alois Raška, SJ.
Prvním působištěm otce Jana byla farnost Otrokovice (1948-1954). V červnu 1954 nastoupil do farnosti Žeranovice u Holešova a zde působil 38 let až do své smrti. Zemřel dne 22. srpna 1992 v Žeranovicích, pohřben je v rodinném hrobu v Troubkách.

b) řeholní kněží

P. Václav Mrtvý, SDB
(Societas sancti Francisci Salesii - salesiáni Dona Bosca)

* 1. října 1907 v Troubkách
+ 28. července 1976 v Plavči u Znojma
pohřben do kněžského hrobu na hřbitově v Troubkách
Narodil se 1. října 1907 v Troubkách jako čtvrté dítě Josefa Mrtvého (*1857), domkáře v Troubkách a Anna Mrtvé (*1866), pocházející z Břestu u Kroměříže. V Přerově studoval šest tříd reálného gymnázia, do roku 1925.
Poté přerušil studia a v září téhož roku odjel do Itálie, aby tam vstoupil do řádu salesiánů. Tam byl přijat do noviciátu ve Villa Maglia a zde 18. září 1927 složil první řeholní sliby. V té době v italské Peroze žilo v salesiánské komunitě už několik českých chlapců poslaných do Itálie k řádové formaci. Václav se vrátil do vlasti v roce 1928 spolu s prvním českým salesiánem P. Ignácem Stuchlým (1869-1953), aby založili řád u nás. P. Stuchlý inicioval z ciziny koupi prostor pro nové české salesiány a to klášter od sester Neposkvrněného Početí ve Fryštáku a 28. září 1927 sem s ním dorazilo z italské Perozy 17 chlapců a 3 salesiáni, včetně Václava Mrtvého. Ve Fryštáku tak bylo zahájeno první české salesiánské dílo. Šlo o chlapeckou střední školu s internátem, která připravovala budoucí salesiány. Václav se tak ve Fryštáku připravoval na dokončení středoškolského studia maturitou, kterou složil na gymnáziu v Přerově v roce 1930. Věčné řádové sliby složil r. 1930. Poté odjel studovat do Turína, hlavního sídla salesiánského řádu a 8. července 1934 byl v Turíně vysvěcen na kněze a 22. července 1934 měl v Troubkách primiční mši svatou.
Dílo P. Stuchlého se u nás začalo rozrůstat a postupně byly zakládány nové domy v Ostravě, Praze-Kobylisích, Brně-Žabovřeskách, Pardubicích, Ořechově u Polešovic, Dvorku u Přibyslavi, Hodoňovicích, Mníšku pod Brdy, Přestavlkách u Přerova, Oseku Duchcova, Ústí nad Labem-Trmicích, Vidnavě a ve Vinoři u Prahy. Vytvářely se chlapecké ústavy, které bychom dnes zařadili do kategorie domovů mládeže.
P. Mrtvý působil od roku 1934 salesiánském domě v Ostravě jako školní rádce a od r. 1941 byl ředitelem v kolegiu ve Fryštáku do r. 1943. Před zahájením nového školního roku 1943-1944 rozhodly německé úřady, že zaberou Fryšták pro mládež z vybombardovaných německých měst. V r. 1944 je jmenován ředitelem v Ostravě v domově pro učně a studenty. Po válce řediteloval od r. 1947 v kolegiu v Ořechově, odkud odešel do kolegia v Přestavlkách a působil zde v salesiánském studentátu. V červenci 1949 byl vyslán řádovým představeným P. Antonínem Dvořákem jako tlumočník na Apoštolskou internunciaturu v Praze. Tuto funkci vykonával až do vyhoštění chargé d´affaires De Livy 18.3.1950. Ještě v březnu 1950 byl zatčen a souzen ve vykonstruovaném procesu proti "církevní hierarchii" spolu s biskupem Zelou, opatem Opaskem, opatem Jarolímkem a dalšími. Téhož roku byl odsouzen na 15 let pro údajnou velezradu a pro zločin špionáže. Prošel mnoha věznicemi. Z amnestie byl vyloučen a odpykal si celých 15 let. Po propuštění bydlel v Praze a pracoval v pragovce ve Vysočanech. Po odchodu do důchodu odešel do Plavče u Znojma, kde sloužil jako duchovní správce v ústavu sester Boromějek.

P. Vincenc Mrtvý, SDB
(Societas sancti Francisci Salesii - salesiáni Dona Bosca)

* 18. července 1930 v Troubkách
+ 21. září 2007 v Praze
pohřben do kněžského hrobu na hřbitově v Troubkách
Narozen 18. července 1930 v Troubkách Martinovi a Anežce Mrtvým. Měl osm sourozenců. Jeho strýc P. Václav Mrtvý byl význačným českým salesiánem. Po vychození pěti ročníků obecné školy v Troubkách v letech 1936 -1941 začal studovat u salesiánů ve Fryštáku, kde byl ředitelem jeho strýc P. Václav Mrtvý. Po uzavření tohoto ústavu v r. 1943 nacisty, kteří ho zabrali pro svou mládež, pokračoval na měšťanské škole v Tovačově. V r. 1945 odešel k salesiánům do Dvorku u Přibyslavi. V Hodoňovicích vstoupil r. 1946 do noviciátu a tam se 16. srpna 1947 zasvětil Bohu prvními řeholními sliby. Gymnázium dokončil v roce 1950 v Přestavlkách.
Jeho další formace byla přerušena 13. dubna 1950 při násilné celostátní likvidaci všech řeholí. V letech 1951-1953 nastoupil vojenskou službu v Plzni. Po ukončení přišel do Prahy, kde bydlelo více salesiánů. Nastoupil do podniku Auto - Praga jako technický úředník. V té době studoval tajně s ostatními salesiány po večerech teologii. V jeho bytě se často scházeli řeholní spolubratři i pro jeho výborné kuchařské umění. Teologická studia dokončil tajným svěcením dne 8. března 1967, jež přijal z rukou litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochty, jeho řádového spolubratra, aniž o tom kdokoliv, včetně rodiny, věděl.
Teprve po politickém uvolnění v roce 1969 vystoupil z ilegality, obdržel státní souhlas k duchovenské činnosti a nastoupil jako administrátor farnosti Hradešín, kde byl později jmenován farářem. Odtud spravoval postupně farnost Tismice. Farnost Praha- Koloděje. Primiční slavnost po odtajnění svého kněžství měl v Troubkách dne 19. října 1969, dva roky po svěcení.
Jeho fara se stala podobně jako jeho pražský byt místem setkání jak salesiánů, tak i salesiány vedené mládeže, což ho mohlo stát v době normalizace během domovních prohlídek v 70.-80. letech ztrátu státního souhlasu k duchovenské službě i vězení.
Ve farnosti Hradešín prožil 38 let. Opravoval kostely a fary ve svém farním obvodu. V duchovní službě vydržel až do roku 2007, teprve měsíc před smrtí ve věku 77 let byl odvezen do nemocnice a zbytek života prožil mezi svými spolubratry.

Jáhen Mgr. Václav Kelnar, SDB
(Societas sancti Francisci Salesii - salesiáni Dona Bosca)

* 30. března 1929 v Troubkách
působí jako jáhen ve farnosti spravované bratry salesiány v Brně -Žabovřeskách

P. ThDr. Alios Raška, SJ.
(Societas Iesu - Tovaryšstvo Ježíšovo)

* 1. června 1910 v Troubkách
+ 9. května 1983 v Rakovníku
pohřben do kněžského hrobu na hřbitově v Rakovníku
Narodil se 1. června 1910 v Troubkách. Otec Jan Raška (*1871) pocházel z Troubek. Matka Marie (*1870) za svobodna Brázdová, pocházela z Henčlova. Alois se narodil jako páté dítě ze šesti. Obecnou školu vychodil v rodišti. Dvě měšťanky navštěvoval v Tovačově. Roku 1924 přišel na gymnázium při papežské koleji na Velehradě, kde roku 1928 v sextě vstoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova. Po prvních slibech dne 15.8. 1930 odešel na rok do Prahy-Bubenče, kde na jezuitském gymnáziu dne 24. 6. 1931 složil maturitní zkoušku. Poté byl poslán do polského Krakova, aby studoval filozofii na řádovém institutu. Po těchto studiích byl dva roky prefektem a učil na velehradském gymnáziu. Rok byl vychovatelem v jezuitské koleji a gymnáziu v Praze-Bubenči. Roku 1937 odjel do Belgie do Marneffe, kde studoval na Teologickém institutu pro utečené Španěly (ve Španělsku je v té době pronásledování katolické církve). Druhý rok však byl poslán do Holandska do Valkenburgu. Ani tam nezůstal dlouho. Třetí a čtvrtý rok ročník vystudoval v Lovani v Belgii. Tam byl po třetím roce teologie dne 22. září 1940 vysvěcen na kněze. Po skončení studia teologie v r. 1941 se přestěhoval v Belgii do Tronchiennes. Nemohl se však vrátit domů a jako "Němec" byl internován a armádou postupující před nacisty se dostal do Francie. Po vysvětlení omylu P. Raška studuje na pařížské universitě chemii a přírodopis. Po válce se vrátil do Prahy a dva roky na universitě pokračoval ve studiu a stal se profesorem. Začal potom v roce 1947 vyučovat na gymnáziu bohosudovském, a to až do roku 1949, kdy byl StB zatčen.
P. Alois Raška byl mezi prvními vězněnými komunistickým režimem už v roce 1949. Byl ve vazbě v Ústí nad Labem a tam také odsouzen pro pobuřování (čtení a rozšiřování pastýřského listu vydaného biskupy, avšak státem zakázaného a čtení dekretu o exkomunikaci tzv. Katolické akce - lidí spolčených s komunistickým režimem). Byl odsouzen na dva roky nepodmíněně a k peněžitému trestu 10.000, Kčs a ke konfiskaci poloviny jmění. Trest si plně odpykal na Mírově, ve Valdicích a krátce v Mladé Boleslavi, odkud byl propuštěn. Tehdy ještě kněží, kteří se dostali na svobodu mohli být ustanoveni do duchovní správy. Tak byl otec Raška ustanoven do Jesenice u Rakovníka v litoměřické diecézi, pohraničím se vším všudy. O věci Boží byl tam malý zájem. Dokud byl otec Raška schopný, vlastnoručně opravoval, co se dalo, jak na kostele, tak i v okolí, kde mu bylo svěřeno několik kostelů. Žil v Jesenici jako poustevník, velice skromně. Když onemocněl, musel být hospitalizován v nemocnici v Rakovníku. Nejprve na interně, potom v nemocnici pro dlouhodobě nemocné, kde skonal. Pohřben byl do kněžského hrobu v Rakovníku.

P. Bohuslav Soušek, SJ.
(Societas Iesu - Tovarišstvo Ježíšovo)

* 23. ledna 1913 v Troubkách
+ 3. listopadu 1969 v Přerově
pohřben na hřbitově v Troubkách
Narodil se dne 23. ledna 1913 v Troubkách jako čtvrté dítě manželů Josefa Souška (*1865) pocházejícího ze Zářičí a Anežky rozené Ticháčkové (*1873) z Troubek.
Obecnou školu navštěvoval v Troubkách, potom od roku 1924 navštěvoval šest tříd gymnázia na Velehradě v koleji Tovaryšstva Ježíšova. V roce 1930 vstoupil na Velehradě do noviciátu a za dva roky složil své první řeholní sliby. V jednom roce studoval dvě třídy VII. a VIII. - gymnázia v Praze- Bubenči, kde roku 1933 maturoval. V letech 1933-1936 studoval řádovou filozofii v Pullachu u Mnichova. Tři roky potom byl prefektem na Velehradě a současně vyučoval na velehradském gymnáziu němčinu a zpěv. První rok teologie studoval na univerzitě v belgické Lovani, další tři roky ve Francii na proslulé řádové univerzitě v Lyonu. Dne 13.5.1942 byl v Lyonu vysvěcen na kněze. Závěrečnou zkoušku složil v roce 1943. Protože se nemohl vrátit domů, studoval na univerzitě v Toulouse němčinu. Po návratu do vlasti se dal zapsat od školního roku 1945/46 na Karlově univerzitě v Praze pro obor čeština a ruština. Přitom bydlel v Praze u sv. Ignáce, kde také kněžsky vypomáhal. Dne 15. srpna 1945 slavil slavnou primiční mši svatou v Troubkách.
Svá studia měl skoro dokončená, když jej policie při státním zátahu na všechny mužské kláštery v ČSR v noci z 13. na 14. dubna 1950 odvezla z Prahy do komunistického lágru v Bohosudově. Odtud putoval do koncentračních táborů v Oseku u Duchcova, v Hejnicích, v Želivi a Králíkách. Z internace byl propuštěn teprve 31.1. 1960. Dne 9.1.1961 nastoupil do Plastmatu v Olomouci, kde byl zaměstnán až do roku 1968.
Dne 1. listopadu 1968 získal státní souhlas k tomu, aby mohl vykonávat duchovenskou službu. Působil jako kaplan v Přerově, avšak pouze jeden rok do své předčasné smrti dne 3. listopadu 1969. Zemřel v 56. roce svého života. Pohřben je v rodinném hrobě Troubkách.

c) řeholní bratři

Fra. Stanislav Fulgenc Kořínek, OFMCap.
(ordo fratrum minorum capucinorum - řád menších bratří kapucínů)

* 13. září 1910 v Troubkách
+ 16. března 1987, pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci v řádové hrobce
Bratr Fulgenc se narodil manželům Janovi a Marii Kořínkovým. Po ukončení školní docházky šel pracovat k Baťovi do Zlína. Motivován příkladem svých sester žijících již v té době zasvěceným životem jako řeholní sestry Třetího řádu sv. Františka vstoupil do řádu Menších bratří kapucínů, kteří sídlili u kostela Zvěstování Páně na Horním náměstí v Olomouci. Zde jako řeholní bratr vykonával funkci kostelníka. Věnoval se údržbě kostela, přípravě bohoslužeb a vedl zde ministranty docházející z města.
V dubnu 1950 komunistická vláda zlikvidovala všechny mužské kláštery na území republiky. Mnozí bratři byli odsouzeni za vykonstruované zločiny do vězení, další museli nastoupit vojenskou službu u nechvalně známých PTP a zbylí byli nejprve internováni ve sběrných klášteřích, odkud pak museli nastoupit do civilního zaměstnání.
Pro bratra Fulgence končí jedno období života v noci 13. dubna 1950 při tzv. Bartolomějské noci. I do jeho kláštera násilně vnikli členové státní bezpečnosti, tak jako v tu chvíli na celém území Československé republiky, a řeholníci byli převezeni do internačních táborů. Bratr Fulgenc byl internován v koncentračním klášteře Želivy.
Protože byly u nás v té době mužské rády nadále až do roku 1989 komunistickým režimem zakázány, nemohl se po propuštění ze želivského koncentračního kláštera navrátit ke svému poslání a musel žít jako řeholník ovšem tajně. Přijal místo v mototechně a později v zahradnictví v Olomouci.
Zemřel dne 16. března 1987 a byl pohřben jako řádový bratr v Olomouci do hrobky svého kapucínského řádu.

Fra. Josef Raška, OFM.
(ordo fratrum minorum - řád menších bratří)
* 13. února 1913 v Troubkách
+ 3. srpna 1984, pohřben v Troubkách
Po likvidaci řeholí v 50-tých letech minulého století komunistickým režimem pracoval v porcelánce v Hejnicích. V roce 1968 se vrátil do Troubek a pracoval jako noční hlídač v zahradnictví v Henčlově.

Fra.Rafael Vojtěch Kořínek, CssR.
(congregatio Sanctissimi Redemptoris - kongregace Nejsvětějšího Vykupitele)

* 15. března 1909 v Troubkách
+ 20. února 1983, pohřben na hřbitově v Moravci u Brna
Bratr Rafael se narodil manželům Františkovi a Marii Kořínkovým. Vyučil se hodinářem v Kojetíně. Později vstoupil do řádu. Působil v Července, Dobříši a potom přešel na Svatou Horu u Příbrami.
Podobně jako pro jeho bratrance Fulgence a všechny ostatní řeholníky v ČR končí jeho veřejný řeholní život v noci 13. dubna 1950. Po propuštění z internačního tábora odešel do Prahy, kde nastoupil do civilního zaměstnání a po práci vypomáhal ve službě kostelníka na Smíchově.
Na konci života pobýval v domově pro nemocné a přestárlé kněze a řeholníky v Moravci u Brna.